Osudovým setkáním bylo vytvořeno neuvěřitelné video. Jak Kristýna a Jan vnímají svět ticha a svět zvuků, akustického smogu?
Jan Vlček, 25letý student druhého ročníku navazujícího magisterského studia Audiovizuální tvorby na Slezské univerzitě v Opavě pod vedením Mgr. Moniky Horsákové, který pochází z Jablonce nad Nisou, vytvořil video s názvem ne:ticho.
Video vzniklo jako práce do školy. Úkolem bylo zmapovat nějaký fenomén mladé generace. Toto téma přišlo v pravý čas, protože Janovi byly díky Kristýně se sluchovým handicapem otevřeny dveře do světa, který byl pro něj velkou neznámou. Jejich společně strávený čas byl pro Jana naplňující a tak školní práci pojal jako výzvu. Společná práce Kristýny a Jana je výsledkem krásného a upřímného videa, které se rozhodli sdílet i s širokou veřejností. Je o jakémsi propojení obou světů – slyšícího a neslyšícího.
Video začíná bez zvuku, se záběry na přírodu, les a koruny stromů. Zvuky mohou neslyšící slyšet po nasazení sluchadla. Přesně takto se stane i ve videu. Kristýna si nasadí sluchadlo a slyší zpěv ptáků, šum větru, tekoucí potok, deště, dopravu, a začíná zpověď o tom, jaké to je ne-slyšet. Říká: “Zvuky jsou pro mě jasnější, když zní samostatně a odděleně od ostatních, což je na tomto světě téměř nemožné.” Kolem nás jsou zvuky všude. Kristýna pokračuje ve vysvětlování: “(…) velmi těžko byste našli na světě místo, kde je absolutní ticho.”
Sluchové postižení jako součást osobnosti
Kristýna také zmiňuje rozdíl mezi tím, zda je člověk neslyšící od narození/od mala nebo zda člověk postižení získá v průběhu života. Protože Kristýna se se sluchovým postižením potýká už od raného dětství, vnímá tento handicap jako součást své osobnosti. A také jako benefit: “Benefit v tom slova smyslu, že si sama určuju, kdy chci a nechci slyšet.”
Závěr videa, slyšení a porozumění
Slyšet a zároveň porozumět slovům? Je to stejné? “Na tomto světě je slyšení jakási norma (…)”, říká Kristýna ve videu. Jaký je závěr této myšlenky? Podívejte se na video.
Délka videa je přes pět minut.
Co říká Jan o videu
Původním Janovým záměrem bylo vybrat takové téma, ve kterém se promítne jeho milovaná příroda a jeho nové zkušenosti s novým, neslyšícím světem. Svým spolužákům a celému studijnímu oboru chtěl tento svět zprostředkovat právě pomocí tohoto školního úkolu a videa. Nechtěl ale, aby sdělení, které chce předat dál, bylo stylem naučným nebo jako dokument. Sám toto video nazval jako video esej – “(…) náznaky, myšlenky, obrazy, slova, která si už každý divák musí sám najít. Formou nenásilnou a zároveň, snad, příjemnou pro oko. Rozhodně to nezodpoví všechny otázky, nezmění svět. Snad jen jedna malá vlaštovka.”
Titulky
V souvislosti se svým zvoleným oborem a setkáním se světem neslyšících otevírá také otázku titulků. Donedávna vnímal titulky pouze jako překlad z cizího jazyka. Nedával tomu jiný, důležitější význam. Nyní budou titulky součástí jeho tvorby a bude se snažit mezi slyšící a neslyšící svět postavit malý most.
Co Jan závidí neslyšícím?
Závist může být i v dobrém smyslu slova. Jan závidí Kristýně a vlastně všem neslyšícím, protože mohou opustit svět plný zvuků, mohou jednoduše odejít z akustického smogu.
Zdroj, foto: Youtube.com, E-mailová korespondence s Janem Vlčkem, Facebook @Jan Vlček
Editor: Lucie Ulrichová