Členové poradního orgánu, který vede zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková a který zprostředkovává praktické zkušenosti týkající se života lidí se zdravotním postižením a jejich práv, dlouhodobě upozorňují na problémy dětí ve speciálních školách. Aktuálně poradní orgán požaduje zrušení současné podoby vyhlášky Ministerstva školství, která od roku 2020 znemožnila poskytování intenzivní podpory dětem ve speciálních školách.
U dětí s kombinovaným postižením se intelektové a tělesné postižení pojí s dalšími znevýhodněními, ať už jde o zrakové, sluchové nebo například řečové. Proto potřebují při vzdělávání vysokou mírou podpory, například v podobě vlastního asistenta pedagoga (jeden asistent na jedno dítě) nebo kompenzačních pomůcek. Vyhláška č. 27/2016 Sb. od ledna 2020 ale financování takovéto intenzivní formy podpory ve speciálních školách neumožňuje. Hradit ji totiž mají speciální školy přímo z přiděleného rozpočtu. Ten ale většinou nestačí.
„Máme informace, že některé speciální školy požadují, aby asistenty platili dětem přímo rodiče. Někdy jsou dokonce zákonní zástupci dětí s kombinovaným postižením nuceni k domácímu vzdělávání. Tento stav ovšem odporuje jak školskému zákonu, tak Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením,“ upozorňuje zástupkyně veřejného ochránce práv Monika Šimůnková, které ombudsman svěřil agendu práv lidí s postižením.
„Paradoxem je, že pokud by se dítě se stejným postižením vzdělávalo v běžné – například své spádové – škole, na potřebnou personální a finanční podporu by dosáhlo,“ vysvětluje Šimůnková a dodává, že poradní orgán se na svém prvním letošním zasedání jednomyslně shodl, že by mělo dojít ke změně sporné vyhlášky a pravidla by se měla vrátit do podoby platné před začátkem roku 2020.
Systémové nedostatky řeší zástupkyně veřejného ochránce práv také v oblasti vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením dle § 42 školského zákona. Tyto děti nejsou žáky žádných škol. Jejich vzdělávání zabezpečují speciálně pedagogická centra v domácím prostředí. Ani hluboké mentální postižení by ovšem nemělo děti automaticky vylučovat ze vzdělávání v kolektivu. Podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením je totiž Česká republika povinna zajistit všem žákům přístup k začleňujícímu vzdělávání.
Koncem března diskutovali o této problematice právníci ombudsmana se zástupci krajských úřadů, Ministerstva školství, České školní inspekce a speciálně pedagogických center, která vzdělávání dětí s hlubokým mentálním postižením zabezpečují. Věnovali se například potřebě dostatečné metodické podpory a výukových materiálů nebo absenci kontrolního mechanismu v systému vzdělávání dětí s hlubokým mentálním postižením, stejně jako i otázce financování a personálního zabezpečení speciálně pedagogických center.
„Z reakcí účastníků je zřejmé, že současná praxe ve vzdělávání dětí s hlubokým mentálním postižením je nevyhovující a roztříštěná. Jako stěžejní se ukázala zejména potřeba užší mezirezortní spolupráce,“ shrnula Šimůnková. Zástupkyně ombudsmana počítá s tím, že postřehy odborníků využije pro doporučení v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. O této problematice také jednala s ministrem školství Petrem Gazdíkem, který je připravený situaci systematicky řešit.
Zdroj: Ombudsman.cz